číslo vydání: 02. r.2005
|
číslo vydání: 02. r.2005 |
Přejezd
Šumavy 25. - 27. února 2005 |
Letos poprvé
se část Dromedárů (já, Stáňa a Hýňa) přidala k početné skupině nadšenců,
která každoročně vyráží na "Přejezd Šumavy". V pátek před čtvrtou
odpolední jsme se sešli ve vestibulu hlavního vlakového nádraží, kde jsme
si zakoupili dvě hromadné jízdenky. Dvě proto, že nikdo nebyl schopný spočítat
kolik nás vlastně je. Nakonec došlo na rozpočítávání. Prvý, druhý, ...,
čtrnáctý - to v naší skupině. Dění v druhé jsem v nastalém zmatku neregistroval.
 Cestou do Strakonic docházelo za neustálého kolování lahví k postupnému seznamování se. Kromě zásob každého z účastníků mezi námi putovaly ještě "Jasoň" a "Drsoň", kteréžto zakoupil Smrk na oslavu svých kvadratických narozenin. O zásoby pitiva tak nebyla nouze. (kvadratické narozeniny proto, že osmadvacátého mu bylo osmadvacet ).Náležitě posilněni jsme ve Strakonicích přestupovali do motoráku směrem Lipka. Když měla část z nás již nakročeno do druhé části soupravy, oznámil nám výpravčí, že zadní vůz jede jen do Vimperka. Nezbývalo, než aby se nás sedmadvacet lidiček s batohy a lyžemi nacpalo do ne zrovna prázdného vozu prvního. Naštěstí byli strojvedoucí i průvodčí povahy veselé, a cesta tak probíhala jedna báseň. Vystoupili jsme v Lipce a vydali se směrem k penzionu. Ubytování na jedničku, večeře chutná, hospoda v baráku, co víc si přát. Snad jen pořádné pivo. Ale i u "Platánku" jsme se dobře bavili. Před půlnocí dorazili do Vimperka tři pražáci, kteří dřívější vlak nestihli. Hostinští byli vstřícní a nabídli se, že pro ně dojedou. Patří jim za to dík, opozdilci by jinak byli na cestě asi ještě teď. Z Vimperka totiž tou hodinou již dále nic nejelo. Za hraní na kytaru a zpěvu jsme se bavili až do pozdních hodin. Snídaně byla naplánována na půl devátou. Fuj, vstávat takhle časně o víkendu  . Čekalo
nás ale asi třicet kilometrů v bílé stopě, a tak jsme vstali. Během snídaně
dorazili poslední dva opozdilci a náš zájezd se tím stal kompletní - třiatřicet
lidiček .Hned při výjezdu se začaly utvářet skupinky. My, jak je naším zvykem, vyrazili lehce po desáté s tou poslední. Chvíli trvalo, než jsme se dostali do pořádné stopy, slunné počasí nám však útrapy vynahradilo. Na Nových Hutích jsme se už propracovali do čela, důvod byl prostý. Nestavěli jsme v žádné hospodě! Brzy nás dojel Luboš se svoji skupinkou a my společně pokračovali na Horskou Kvildu. Všichni jsme se ale do jedné hospody nevešli a opět došlo na rozdělení. Z Kvildy jsme, opět již po skupinkách, pokračovali dál podél Hamerského potoka na Antýgl. U stejnojmenného hotelu nás čekalo překonání Vydry. Na konci lávky která ji  přemosťovala,
však vznikl z tajícího ledu potůček, a tak se pro nás stalo její překonání
vítaným zpestřením. Někteří si ještě užili "freerajdového" sjezdu,
poté jsme zamířili podél plavebního kanálu k našemu cíli, penzionu Zvoneček
kousek za Starým Srním. Někteří lyžníci dorazili před námi, jiní později,
jiní ještě déle .Po společné večeři se opět zpívalo, tentokrát za doprovodu kytary a klarinetu. I v sobotu došlo na oslavu narozenin. Smrk dostal whisky a Jára, kterémužto bylo třicet, obdržel litrovku rumu. Rum padl ještě týž den (možná lehce po půlnoci), whisky se dopíjela v neděli. Přes noc připadlo dalších dvacet centimetrů sněhu. Sněžilo i během dopoledne. Tentokrát již před desátou a dokonce ani ne poslední vyrazila naše skupinka vstříc dalšímu dobrodružství. Čekalo nás ještě o něco víc kilometrů než v sobotu. A hlavně jsme také museli stihnout nějaký povoz na Plzeň. V Prášilech v restauraci "U Michala" jsme se potkali s většinou ostatních účastníků zájezdu. Ti však už odcházeli. Nestrávili totiž plodnou tři čtvrtě hodinku házením se do sněhu a čekáním na zbloudilce.  Posilněni jídlem i pivem vyrážíme před půl druhou směrem na jezero Laka a dále přes Polom k rozcestí Debrník. Že byla stopa projeta rolbou bylo patrno jen místy. Cesta byla zapadána sněhem a v okolí Polomu byly stopy překryty místy i metrovými návějemi. Útrpná cesta na Polom byla vykoupena mrazivým sjezdem .
Navíc jsem přes zmrzlý k.....t dostal větví, nic moc příjemného. Na rozcestí Debrník jsme dojeli Luboškovu partu a společně pak sjeli do Alžbětína a vyčkávali odjezd vlaku. Nastoupili jsme do něj však až pár minut před odjezdem. Část z nás zamířila hned do zadní části vlaku, zatímco ta druhá, následujíc Luboška, došla až do předního vagónu. Luboš si myslel, že jde za ostatními. Běžkaři před námi však do naší skupiny nepatřili. Pomocí mobilní komunikace jsme se pak svolávali po vlaku. Z Alžbětína nás odjíždělo jen šestnáct (ostatní jeli z Rudy, či vlakem v jinou hodinu), a tak se jako dle Murphyho zákonů stalo, že jsme byli rozděleni přesně na půl. Osm na osm. Ještěže hromadnou jízdenku měl Lubošek, a projít vlak se vší bagáží tak museli ti druzí .
Po jejich příchodu si Luboš vyslechl nejednu vtipnou poznámku.Tak je za námi zase jeden vyvedený víkend. Příště, pokud to půjde, pojedu zas. Zaujala-li někoho tato akce, více se určitě dozví na www.cadici.wz.cz
|